První klienti. Když si vzpomenu na svoje první schůzky, musím se smát. Jak jsem byla nervózní z každého slova, spíše jsem se snažila poctivě odvykládat prezentace. Ptala jsem se tak, že jsem si často sama odpověděla 🙂 Nedej bože, když jsem jim po auditu smluv měla oznámit, že si roky platí něco, co je v podstatě poškozuje a já budu ta, která jim to zase celý zruší a předělá. 

Od klientů jsem chodila s nedostatečnými podklady, z příprav na schůzky zase nedostatečně připravená, protože jsem se potřebovala „doptat“. Uff, jsem ráda, že jsem to já i oni zvládli. Vlastně jsem na sebe zpětně pyšná, že tohle mám za sebou. Co tím chci říct? 

Netrvalo to ani dva měsíce a něco, z čeho jsem se klepala na začátku, jsem začala zvládat s naprostou lehkostí. Klienti si mě začali spontánně doporučovat a tak práce přibývala. S ní rostl i počet požadavků a také chyb. Proč vám to píšu? Protože i já jsem člověk a samotné mi dlouho trvalo „odpustit si“ že nejsem perfektní. Že někdy slíbím něco, co dokážu dodržet až za pár dní.

 Možná se to dneska v téhle „instafriendly“ dokonalé době nehodí a je lepší na sebe říkat jen to dobré, jenže mě naopak připadá velmi důležité bavit se o tom, že ne všechno je dokonalý. Že jsou klienti, pro které udělám to nejvíc co umím a není to dost. Že někdy v rámci potřeby vyhovět všem se tak zasekám, že pomůžu ve výsledku mnohem méně lidem. 

Taky je dobré si ale říct, že všechno se vyvíjí a že na všem, co nám nejde pracujeme. S jistotou vím, že většinu věcí už máme mnohem více vychytaných, ale také si uvědomuji, kolik věcí by šlo dělat lépe, efektivněji nebo rychleji. Je to cesta a každý kdo na ní jde s námi, myslím, jasně vidí, že pro nás je na prvním místě oboustranná spokojenost. 

Záměrně nepíšu jen spokojenost klienta, protože to je za mě jedna z největších lží. Na prvním místě všechno děláme pro sebe. I spokojenost druhých je vlastně o tom, že nám dělá dobře, že díky nám je někdo šťastnější, bohatší, zdravější. Vždycky ale musí být užitek na obou stranách.