Můj příběh

Důvěra je základ každého dobrého vztahu, proto s vámi otevřeně sdílím svůj příběh o mé cestě ve financích.

jak to mám teď

V poradenské praxi se cítím velmi dobře a tak je mnohem snazší se odborně vzdělávat a rozvíjet, ale rozhodně to tak nebylo od začátku.

V bodech

Klasický bankovní poradce nebyla cesta pro mně

Moje cesta ve financích začala v roce 2014 na pozici bankovního poradce v bance. Pracovala jsem tu dva roky. Nastupovala jsem s vizí, že budu přesně ten člověk co vždy udělá maximum pro klienta, což se občas neshodovalo s tím, aby to bylo maximum také pro mého zaměstnavatele. Za ty dva roky jsem ale získala spoustu zkušeností a taky jasnou představu o tom, co určitě dělat nechci. A to je prodej produktů. Z banky jsem odcházela na mateřskou, kde se mi svět a hodnoty obrátily vzhůru nohama a tak bylo jasné, že se vrátit nemůžu.


Při mateřské dovolené jsem si udělala rekvalifikační kurz účetnictví a začala se podílet na chodu lesního klubu Na Větvi, který mi dal spoustu přátel a také úplně jiný pohled na svět. 


Koncem rodičovské dovolené jsem dostala nabídku pracovat v malé poradenské společnosti, která byla součástí velké banky. Ze začátku to splňovalo má očekávání. Práce z domu, ale i kanceláře. Možnost plánovat si svůj čas. Ovlivnit výši svého platu. Navíc finance mě vždycky bavily a přišlo mi snadnější začít podnikat v něčem, co už znám. Jenže sotva jsem dodělala certifikace, došlo mi, co se po mě chce. Prodej produktů. Moje práce neměla žádný přesah, hloubku ani smysl. Už vůbec ne seberealizaci a užitek pro ostatní.

Jak jsem zjistila, že financím vůbec nerozumím

Přihlásila jsem se do kurzu Podnikání z pláže. Naivně jsem si myslela, že to prostředí ve firmě nějak předělám, budu do toho školit finanční gramotnost, budu psát články na web a blog a budu užitečná.


Něco světu předám a moje práce mě bude naplňovat.


Jenže když jsem začala tvořit web a vymýšlet kurz finanční gramotnosti, trochu mě vyděsilo, jak moc jsem já sama finančně negramotná. Že vlastně financím vůbec nerozumím. Že jediné co umím, je sjednat takový produkt, který klient chce, ale vlastně vůbec nevím proč.


Uměla jsem ho prodat. Ale to je asi tak jediné. V tenhle moment mě trochu chytla panika 🙂 Ale protože se roky věnuji seberozvoji, říkala jsem si ráno moudřejší večera, šla jsem si zadýchat, odpočinout a v panice jsem se rozhodla pokračovat až ráno 🙂 Nemohla jsem ale vůbec usnout. V hlavě mi běželo tolik myšlenek najednou, že jsem měla pocit, že mi praskne hlava. 


Tak jsem se je snažila vypnout tím, že se kouknu na instagram. A jak se říká, nic není  náhoda. Jako první jsem uviděla v příběhu Honzi Vojáčka, že byl u nějakého finančního poradce. 


V ten moment si říkám tak počkat, Vojáček u poradce? To by mě vážně zajímalo, co je to za člověka… No a pak jsem dva dny poslouchala podcasty a měla pocit, že mi někdo vlezl do hlavy a žije mojí ideální představu o tom, jak má finanční poradce vypadat.

DSCF8549

Cesta do Za bohatší Česko

Na základě podcastu jsem oslovila Václava Svatoše a zcela otevřeně jsem mu popsala v jaké jsem situaci. Domluvili jsme si termín schůzky. Cítila jsem zvláštní klid a těšení se zároveň. Neměla jsem co ztratit, spíše jen získat. A taky získala. Naprosto mě nadchla jeho vize hned na první schůzce. Na další jsem byla jako klient i společně s Honzou, kterého chtěl okouknout, aby věděl, zda budu mít podporu od manžela a zvládnu i tak náročný začátek podnikání, když nás dělí 150 km.

 

 Postupně každou další schůzkou jsem cítila, že je to „to ono“. Že pokud mám vůbec někdy dál pracovat ve financích, bude to tímhle způsobem. Za celou dobu klientské spolupráce jsem neměla pocit, že jde o něj, ale měla jsem pocit, že naopak je o nás bude skvěle postaráno. Na druhou stanu jsem jasně věděla, že pokud nebudu já sama chtít a pracovat na tom, můžeme se rozloučit. A to mě na tom asi bavilo nejvíc. 

 

Žádné přemlouvání, ani tlak. Vyrovnaný vztah už od začátku. Stejně tak v otázce spolupráce. Já jsem několikrát zažila „nábor“. A dodneška z toho slova mám trochu osypky. Rozhodně mě tedy nepřemlouval, ani mi neukazoval jakou super káru si budu moc koupit a kolik mega budu mít za chvilku na účtu 🙂 Vyjmenoval mi asi tak 150 důvodů proč bych si to měla rozmyslet, v čem to bude těžké, co všechno budu muset udělat. Přišlo mi jako hra. A kdo se mnou hrál někdy člóbrdo nebo „Město jméno“ ví, že já určitě nechci prohrát. 

 

Díky covid situaci jsem měla trochu jiný postup a skládala jsem certifikaci z materiálů, které jsem si sama nastudovala a až pak jsem odchodila jednotlivé workshopy u kolegů v Brně, které mě jen utvrdili v tom, že jdu správně. 

 

Všechno se vyvíjí

První klienti. Když si vzpomenu na svoje první schůzky, musím se smát. Jak jsem byla nervózní z každého slova, spíše jsem se snažila poctivě odvykládat prezentace. Ptala jsem se tak, že jsem si často sama odpověděla 🙂 Nedej bože, když jsem jim po auditu smluv měla oznámit, že si roky platí něco, co je v podstatě poškozuje a já budu ta, která jim to zase celý zruší a předělá. 

 

Od klientů jsem chodila s nedostatečnými podklady, z příprav na schůzky zase nedostatečně připravená, protože jsem se potřebovala „doptat“. Uff, jsem ráda, že jsem to já i oni zvládli. Vlastně jsem na sebe zpětně pyšná, že tohle mám za sebou. Co tím chci říct? 

 

Netrvalo to ani dva měsíce a něco, z čeho jsem se klepala na začátku, jsem začala zvládat s naprostou lehkostí. Klienti si mě začali spontánně doporučovat a tak práce přibývala. S ní rostl i počet požadavků a také chyb. Proč vám to píšu? Protože i já jsem člověk a samotné mi dlouho trvalo „odpustit si“ že nejsem perfektní. Že někdy slíbím něco, co dokážu dodržet až za pár dní.

 

 Možná se to dneska v téhle „instafriendly“ dokonalé době nehodí a je lepší na sebe říkat jen to dobré, jenže mě naopak připadá velmi důležité bavit se o tom, že ne všechno je dokonalý. Že jsou klienti, pro které udělám to nejvíc co umím a není to dost. Že někdy v rámci potřeby vyhovět všem se tak zasekám, že pomůžu ve výsledku mnohem méně lidem. 

 

Taky je dobré si ale říct, že všechno se vyvíjí a že na všem, co nám nejde pracujeme. S jistotou vím, že většinu věcí už máme mnohem více vychytaných, ale také si uvědomuji, kolik věcí by šlo dělat lépe, efektivněji nebo rychleji. Je to cesta a každý kdo na ní jde s námi, myslím, jasně vidí, že pro nás je na prvním místě oboustranná spokojenost. 

 

Záměrně nepíšu jen spokojenost klienta, protože to je za mě jedna z největších lží. Na prvním místě všechno děláme pro sebe. I spokojenost druhých je vlastně o tom, že nám dělá dobře, že díky nám je někdo šťastnější, bohatší, zdravější. Vždycky ale musí být užitek na obou stranách.  

 

financemi žijeme oba

Jedna z nejdůležitějších věcí při podnikání je podpora partnera. S mým mužem tvoříme tým.

Jak to mám teď

Pomoc s financemi

Finanční koučink

Inspirovala vás moje cesta?

Možnosti spolupráce